Šetření na místě prováděné Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže před soudem

Budou tomu už tři roky, co Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl ve věci DELTA PEKÁRNY, že soudní přezkum šetření na místě, který provedl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v této společnosti, nebyl podroben náležité soudní kontrole. Jako reakci na tuto skutečnosti připravil ÚOHS mimo jiné novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže (ZoOHS), která výslovně stanoví, že šetření na místě podléhá soudnímu přezkumu v režimu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (ust. § 21f odst. 6 ZoOHS).
V rámci první takové žaloby vydal Krajský soud v Brně (KS) usnesení týkající se předběžného opatření v polovině ledna tohoto roku. ÚOHS provedl v rámci vyšetřování možného kartelu šetření na místě u řady soutěžitelů, mimo jiné společnosti ČD Cargo (žalobce). Žalobce namítal, že šetření na místě bylo nezákonné, neboť proběhlo na základě nepřiměřeně širokého a nedostatečně odůvodněného pověření. Obrátil se proto na KS s žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, kterou doplnil žádostí o vydání předběžného opatření, spočívajícího v zákazu ÚOHS využívat v řízení dokumenty, které během šetření na místě získal, resp. v povinnosti tyto dokumenty žalobci „vrátit“ (ÚOHS během šetření na místě nepřebírá originály dokumentů, ale toliko jejich kopie).
KS žádosti vyhověl v tom rozsahu, že zakázal, aby ÚOHS informace získané během šetření na místě využíval [usnesení KS ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 62 A 236/2016 (ČD Cargo – šetření na místě)]. O vlastní zákonnosti provedení šetření na místě KS dosud nerozhodl.

Z odůvodnění usnesení KS

Má-li mít samostatný přezkum postupu žalovaného v rámci místního šetření v režimu soudního řízení podle § 82 a násl. s. ř. s. reálný význam, pak požadavek žalobce na to, aby do doby skončení tohoto soudního řízení […] žalovaný předmětné dokumenty nikterak nevyužíval, tj. přistupoval k nim dočasně tak, jakoby je nikdy nezískal, se podle zdejšího soudu přesně kryje se smyslem uvedeného řízení před soudem. Podle zdejšího soudu jsou tedy dány důvody pro dočasné pozastavení veškerých účinků, které jsou v tuto chvíli spojeny se získáním uvedených dokumentů […]. Je tedy zcela namístě žalobci vyhovět v jeho požadavku na to, aby byla žalovanému do okamžiku pravomocného skončení soudního řízení uložena povinnost zdržet se dalšího nakládání s dokumenty, které byly zjištěny v průběhu místního šetření, a vyžadování doplňujících informací a podkladů, které by měly s těmito dokumenty jakoukoli přímou či nepřímou souvislost. Jde totiž o takovou dočasnou sistaci účinků získání dokumentů, která je z pohledu dalšího řízení před žalovaným s ohledem na výsledek soudního řízení reálně plnohodnotně vratná. Naopak požaduje-li žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost tyto dokumenty do okamžiku pravomocného skončení soudního řízení vrátit žalobci, pak se o dočasnou sistaci účinků získání těchto dokumentů ve skutečnosti nejedná; nelze totiž zaručit, že by si tyto dokumenty žalobce pro případ úspěchu žalovaného v tomto soudním řízení ponechal pouze „dočasně“, popř. že by tyto dokumenty v okamžiku právní moci rozhodnutím, kterým bude toto soudní řízení ukončeno, v dispozici žalobce ještě existovaly.
Používání (případně) nezákonně získaných dokumentů v řízení by totiž žalobci skutečně mohlo způsobit újmu, kterou lze oprávněně vnímat jako vážnou, jedná se totiž o interní žalobcovy dokumenty, které žalobce dobrovolně nevydal, nýbrž byly mu autoritativně odňaty, a které obsahují informace o žalobcově obchodní činnosti. Navíc by využitím těchto dokumentů mohl být zmařen i smysl soudního řízení o žalobcově žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Naopak, bude-li postup žalovaného shledán zákonným, skutečnost, že žalovaný dokumenty, které při místním šetření získal, určitou dobu nepoužije, pouze nepatrně oddálí, resp. zdrží probíhající správní řízení.