Budou tomu už tři roky, co Evropský soud pro lidská práva
(ESLP) rozhodl ve věci DELTA PEKÁRNY, že soudní
přezkum šetření na místě, který provedl Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže (ÚOHS) v této společnosti, nebyl podroben
náležité soudní kontrole. Jako reakci na tuto skutečnosti připravil ÚOHS
mimo jiné novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže
(ZoOHS), která výslovně stanoví, že šetření na místě
podléhá soudnímu přezkumu v režimu žaloby na ochranu před nezákonným
zásahem (ust. § 21f odst. 6 ZoOHS).
V rámci první takové žaloby vydal Krajský soud v Brně
(KS) usnesení týkající se předběžného opatření
v polovině ledna tohoto roku. ÚOHS provedl v rámci vyšetřování
možného kartelu šetření na místě u řady soutěžitelů, mimo jiné
společnosti ČD Cargo (žalobce). Žalobce namítal, že
šetření na místě bylo nezákonné, neboť proběhlo na základě
nepřiměřeně širokého a nedostatečně odůvodněného pověření.
Obrátil se proto na KS s žalobou na ochranu před nezákonným zásahem,
kterou doplnil žádostí o vydání předběžného opatření,
spočívajícího v zákazu ÚOHS využívat v řízení dokumenty, které
během šetření na místě získal, resp. v povinnosti tyto dokumenty
žalobci „vrátit“ (ÚOHS během šetření na místě nepřebírá
originály dokumentů, ale toliko jejich kopie).
KS žádosti vyhověl v tom rozsahu, že zakázal, aby ÚOHS informace
získané během šetření na místě využíval [usnesení KS ze dne
12. 1. 2017, sp. zn. 62 A 236/2016 (ČD Cargo – šetření na
místě)]. O vlastní zákonnosti provedení šetření na místě KS
dosud nerozhodl.
Z odůvodnění usnesení KS
Má-li mít samostatný přezkum postupu žalovaného v rámci
místního šetření v režimu soudního řízení podle § 82 a násl. s.
ř. s. reálný význam, pak požadavek žalobce na to, aby do doby skončení
tohoto soudního řízení […] žalovaný předmětné dokumenty nikterak
nevyužíval, tj. přistupoval k nim dočasně tak, jakoby je nikdy nezískal,
se podle zdejšího soudu přesně kryje se smyslem uvedeného řízení před
soudem. Podle zdejšího soudu jsou tedy dány důvody pro dočasné
pozastavení veškerých účinků, které jsou v tuto chvíli spojeny se
získáním uvedených dokumentů […]. Je tedy zcela namístě žalobci
vyhovět v jeho požadavku na to, aby byla žalovanému do okamžiku
pravomocného skončení soudního řízení uložena povinnost zdržet se
dalšího nakládání s dokumenty, které byly zjištěny v průběhu
místního šetření, a vyžadování doplňujících informací a podkladů,
které by měly s těmito dokumenty jakoukoli přímou či nepřímou
souvislost. Jde totiž o takovou dočasnou sistaci účinků získání
dokumentů, která je z pohledu dalšího řízení před žalovaným
s ohledem na výsledek soudního řízení reálně plnohodnotně vratná.
Naopak požaduje-li žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost tyto
dokumenty do okamžiku pravomocného skončení soudního řízení vrátit
žalobci, pak se o dočasnou sistaci účinků získání těchto dokumentů ve
skutečnosti nejedná; nelze totiž zaručit, že by si tyto dokumenty žalobce
pro případ úspěchu žalovaného v tomto soudním řízení ponechal pouze
„dočasně“, popř. že by tyto dokumenty v okamžiku právní moci
rozhodnutím, kterým bude toto soudní řízení ukončeno, v dispozici
žalobce ještě existovaly.
Používání (případně) nezákonně získaných dokumentů v řízení by
totiž žalobci skutečně mohlo způsobit újmu, kterou lze oprávněně
vnímat jako vážnou, jedná se totiž o interní žalobcovy dokumenty, které
žalobce dobrovolně nevydal, nýbrž byly mu autoritativně odňaty, a které
obsahují informace o žalobcově obchodní činnosti. Navíc by využitím
těchto dokumentů mohl být zmařen i smysl soudního řízení o žalobcově
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Naopak, bude-li postup
žalovaného shledán zákonným, skutečnost, že žalovaný dokumenty, které
při místním šetření získal, určitou dobu nepoužije, pouze nepatrně
oddálí, resp. zdrží probíhající správní řízení.
ZoOOÚ § 4: Objektivní test a princip proporcionality