Nepřihlášení uživatelé mohou číst všechny texty a účastnit se již zahájených diskusí, vkládat komentáře a zahajovat diskusní vlákna mohou jen uživatelé přihlášení.
Registrací a přihlášením získáte řadu výhod:
Emailová avíza o novém obsahu.
Za Vaši aktivitu budete získávat body, které Vám mohou zajistit volný vstup na tematická školení i konference.
Ve Vašem profilu budete mít přehledně zobrazený souhrnný přehled Vašich příspěvků.
Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat komentáře a zahajovat diskuse.
Při vyhledávání budete získávat intuitivnější a přehlednější výsledky.
Stále budete mít možnost vkládat příspěvky pod přezdívkou místo skutečného jména.
Registrovat se můžete ZDE nebo se přihlaste formulářem v pravém horním rohu.
Vaše osobní údaje nebudeme s nikým sdílet a ani nebudou požity pro žádný jiný účel.
V souvislosti se vznikem nového zadavatele odštěpením od stávajícího
zadavatelského subjektu vzniká celá řada otízek v souvislosti se
správným stanovením předpokládané hodnoty veřejných zakázek, na
jejichž základě jsou pořizována plnění pro oba subjekty. Bližší popis
situace a otázky s tím související jsou obsaženy v příloze.
ÚOHS (dále jen „žalovaný“) posuzoval spojení
soutěžitelů UNIPETROL a ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, spočívající v úplném
převzetí kontroly ze strany společnosti UNIPETROL (dále
též „žalobce“) nad společností ČESKÁ RAFINÉRSKÁ. Žalobce podal ke
KS v Brně (dále jen „KS“) žalobu, neboť byl
přesvědčen, že transakce posuzovaná žalovaným nenaplňuje definiční
kritéria spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 ZoOHS, tedy, že předmětná
transakce není spojením soutěžitelů a nepodléhá tak povolení
žalovaného a dále, že žalovaný porušil povinnost vydat rozhodnutí ve
lhůtě 30 dnů od podání návrhu na povolení spojení dle § 16 ZoOHS.
Žalobce uvedl, že se o spojení nejedná a že tedy Úřad nebyl oprávněn
posuzovat jeho dopady v tzv. druhé fázi řízení, ale měl rozhodnout
o zastavení řízení. Výše uvedeným postupem Úřadu bylo dle tvrzení
žalobce porušeno žalobcovo právo nabýt vlastnictví, volně nakládat
s vlastním majetkem, jakož i právo na podnikání. Žalobce se proto
obrátil na KS s žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, který měl
spočívat v pokračování v řízení. Žalobce se domáhal především
určení nezákonnosti zásahu žalovaného. Úřad následně spojení povolil.
KS se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval několika aspekty:
1. (NE)DŮVODNOST ŽALOBY
KS dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a v odkazu na
dřívější judikaturu NSS konstatoval, že ochrana podle § 82 an SŘS je
důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, splněny následující
podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých
právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo
donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního
orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo
proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo
(5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky
musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka).
V nynější věci to znamená, že soud nemůže přihlížet k pravomocnému
rozhodnutí o povolení spojení, neboť tímto rozhodnutím byl „zásah“
ve smyslu omezen žalobce uskutečnit danou transakci ukončen.
2. NEZÁKONNOST ZÁSAHU
Pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních
orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Judikatura je již
poměrně bohatá na příklady zásahů. Soud má však za to, že jako
o zásahu ve smyslu SŘS lze hovořit již o samotném oznámení
o pokračování v řízení dle § 16 odst. 2 ZoOHS. Jedná se o procesní
úkon správního orgánu učiněný v průběhu správního řízení, který
však není rozhodnutím, a teoreticky tedy může zasáhnout do veřejných
subjektivních práv účastníka řízení. Ovšem, aby mohla být vůči
zásahu poskytnuta soudní ochrana, musí být uskutečněný zásah
nezákonný. Judikatura NSS stanoví, že účelem žaloby proti nezákonnému
zásahu obecně není přezkum procesního postupu správního orgánu ve
správním řízení. Tento postup může být předmětem přezkumu v rámci
žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, protože procesní stránka věci
je neoddělitelnou součástí zákonnosti rozhodnutí. Ochranu ve vztahu ke
správnímu řízení jako takovému platné právo nezabezpečuje možností
úplně negovat vedení správního řízení žalobou na ochranu před
nezákonným zásahem.
3. DOPADY NÁVRHOVÉHO ŘÍZENÍ
Řízení o povolení spojení soutěžitelů je řízením výlučně
návrhovým; za žádných okolností není zahajováno z moci úřední. Ti,
kdo jsou oprávněni (a povinni) podat návrh, jsou zároveň oprávněni vzít
tento návrh zpět [§ 66 odst. 1 písm. a) správního řádu]. Pokud tedy
žalobce zastává názor, že daná transakce není spojením ve smyslu §
12 ZoOHS, a žalovaný proto měl postupovat nezákonně, pokud správní
řízení „posunul“ do druhé fáze místo toho, aby vydal rozhodnutí, že
spojení nepodléhá jeho povolení. Byl to však právě žalobce, kdo podal
návrh na povolení spojení. Je-li soutěžitel přesvědčen o tom, že jeho
transakce není spojením dle § 12 ZoOHS, logicky nepodává návrh na
povolení spojení. A v případě, že návrh podal (třeba proto, že
původně posuzoval transakci jinak), má možnost vzít tento návrh zpět.
V případě zpětvzetí návrhu žalovaný nemůže pokračovat v řízení a
toto musí zastavit dle § 66 odst. 1 písm. a) SŘ. Soutěžitel může
návrh podat z procesní opatrnosti – co kdyby se v posouzení transakce
mýlil, nechce například riskovat vysokou pokutu nebo nápravná opatření
k obnově účinné soutěže za uskutečnění spojení bez povolení.
V takovém případě musí nicméně čelit následkům svého
podání – především musí počítat s tím, že svým návrhem
„vyzval“ žalovaného k tomu, aby danou transakci posoudil, přičemž je
zde „riziko“, že soutěžní orgán bude mít odlišný právní názor. Je
možné (a stalo se to i v posuzované věci), že nejenže žalovaný bude
transakci
považovat za spojení, ale dokonce za spojení podléhající jeho povolení,
jež vzbuzuje vážné obavy z poškození trhu, pročež žalovaný posune
správní řízení do další fáze, aby spojení mohl lépe vyhodnotit.
Takový postup je ovšem zákonem předvídaný a soutěžitelům je
předem znám.
4. ČASOVÝ ASPEKT
Maximální délka správního řízení (pokud nastoupí i druhá fáze) je
pět měsíců. Je tedy v prvé řadě na soutěžiteli, aby ve svém postupu
zohlednil tuto možnou dobu trvání správního řízení a o povolení
požádal s dostatečným předstihem. Koneckonců, soutěžitelé, kteří
uskutečňují velké transakce v hodnotě několika miliard korun, jsou
nepochybně zvyklí na několikaměsíční procesy vyjednávání a
uzavírání smluv. Podnikatelská činnost je navíc spjata s četnými
veřejnoprávními povinnostmi, podnikatelé podstupují různá i časově
náročná správní řízení. Žalobce je bez pochyb významným
soutěžitelem v petrochemické oblasti. U významných transakcí, jež
žalovaný v daném typu řízení posuzuje, je otázka prodloužení
správního řízení o maximálně čtyři měsíce upozaděna, poměříme-li
možný dopad těchto transakcí na hospodářskou soutěž. Navíc 18 odst.
3 ZoOHS, na jehož základě může žalovaný udělit výjimku ze zákazu
uskutečňovat spojení před právní mocí rozhodnutí o povolení
spojení.
5. SUBSIDIARITA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ I ZÁSAHOVÉ
ŽALOBY
Zásahové žaloby (s konstitutivním i s deklaratorním petitem) mají
především subsidiární charakter vůči ostatním žalobním typům dle
SŘS. Zásahová žaloba tedy představuje pomyslnou souhrnnou či
„zbytkovou“ kategorii, v jejímž rámci lze zvažovat poskytnutí soudní
ochrany, jestliže není možné využít předchozích žalobních typů podle
SŘS. Primárně je k posouzení návrhu na povolení spojení povolán
žalovaný coby ústřední správní orgán chránící hospodářskou
soutěž. Ten má mít jako první dostatečný prostor pro posouzení dotčené
transakce. Správní soud by tak mohl rozhodnout, že určitá transakce není
spojením ve smyslu § 12 ZoOHS ve fázi, kdy soutěžní orgán by měl naopak
za to, že jde o významné spojení podléhající povolení, jež může
navíc ohrozit trh, aniž by měl prostor k dokončení správního řízení,
jinak by hrozila kolize se zásadou presumce správnosti správních aktů,
V souladu se zásadou subsidiarity správního soudnictví vůči veřejné
správě tedy soud musí být zdrženlivý a ochranu poskytnout jen
výjimečně, shledá-li zjevný exces v postupu žalovaného. Zdejší soud je
ovšem toho názoru, že o žádný takový exces v uvedené věci nejde.
V daném případě tedy nebyla splněna podmínka nezákonnosti zásahu,
postup žalovaného spočívající v překlopení řízení do druhé fáze
nevykazoval znaky excesu.
6. NEVYDÁNÍ ROZHODNUTÍ VE TŘICETI DENNÍ LHŮTĚ
Žalobce rovněž brojil proti postupu žalovaného, který neukončil
správní řízení způsobem dle
§ 16 odst. 2 ZoOHS, tedy nevydal ve třicetidenní lhůtě rozhodnutí
o tom, že spojení uskutečňované žalobcem nepodléhá povolení
žalovaného. Žalovaný tento postup nezvolil, neboť v prvé fázi posouzení
věc nevyhodnotil jednoznačně tak, že by spojení nepodléhalo povolení,
což žalobci zákonem předvídanou formou sdělil a podrobně odůvodnil
v oznámení o pokračování v řízení. Žalobce tedy žalobou proti
nezákonnému zásahu brojí de facto proti důsledkům právního posouzení
věci žalovaným, resp. proti tomu, že žalovaný nezaujal během první fáze
stanovisko žalobce, nýbrž přistoupil k dalšímu zkoumání případných
důsledků spojení ve smyslu § 16 odst. 5 ZoOHS. Případná neshoda
v právním posouzení věci neopodstatňuje žalobu proti nezákonnému
zásahu, jež spočívá v pokračování návrhového řízení, které
postupuje řádně, bez průtahů a bez svévole ze strany správního orgánu a
které je ukončeno rozhodnutím, proti němuž má žalobce právo podat
opravný prostředek a potažmo i žalobu.
**
Z ODŮVODNĚNÍ:
[Nezákonnost zásahu]**
Žalobce zastává názor, že daná transakce není spojením ve smyslu §
12 zákona o ochraně hospodářské soutěže […]. Tomuto tvrzení ovšem
ubírá na váze fakt, že to byl právě žalobce, kdo podal návrh na
povolení spojení. V případě, že návrh podal (třeba proto, že původně
posuzoval transakci jinak), má možnost vzít tento návrh zpět. V případě
zpětvzetí návrhu žalovaný nemůže pokračovat v řízení a toto musí
zastavit dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Soutěžitel může
návrh podat z procesní opatrnosti […]. V takovém případě musí
nicméně čelit následkům svého podání – především musí počítat
s tím, že svým návrhem „vyzval“ žalovaného k tomu, aby danou
transakci posoudil, přičemž je zde „riziko“, že soutěžní orgán bude
mít odlišný právní názor. […] Takový postup je ovšem zákonem
předvídaný a soutěžitelům předem znám.
[Zásah do práv žalobce]
Pokračováním v řízení (a tím oddálením právní moci rozhodnutí
o povolení) dochází k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce,
ten je omezen ve svém právu podnikat a nakládat se svým majetkem.
Z právně teoretického hlediska by se mohlo jevit sporným, který z úkonů
žalovaného […] může být zásahem ve smyslu § 82 s.ř.s., tedy zda jím
může být oznámení o pokračování v řízení, či zda je takovým
zásahem až samo pokračování v řízení. […] Soud má […] za to, jako
o zásahu ve smyslu soudního řádu správního lze hovořit již o samotném
oznámení o pokračování v řízení dle § 16 odst. 2 zákona
o ochraně hospodářské soutěže. Jedná se o procesní úkon správního
orgánu učiněný v průběhu správního řízení, který však není
rozhodnutím, a teoreticky může ze shora uvedených důvodů zasáhnout do
veřejných subjektivních práv účastníka řízení.
Nejvyšší správní soud se k této otázce vyjádřil ve svém
rozsudku ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 2 As 260/2016.
Okolnosti:
****ÚOHS (dále jen „žalovaný“) zahájil s několika
soutěžiteli, mezi nimi i se společností Lesostavby Třeboň a.
s. (dále jen „stěžovatel), správní řízení z důvodu
podezření z uzavření kartelové dohody týkající se veřejných zakázek
v oblasti stavebnictví. ÚOHS v průběhu správního řízení upřesnil
předmět správního řízení, čímž došlo „mlčky“ k zúžení
dříve opakovaně rozšiřovaného předmětu řízení.
Stěžovatel podal ke KS žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, jež
dle stěžovatele spočíval v (pořadí třetím) upřesnění předmětu
správního řízení vedeného před ÚOHS, jímž došlo „mlčky“
k zúžení dříve opakovaně rozšiřovaného předmětu řízení a fakticky
k vyslovení neviny ve vztahu k dříve vytýkanému spáchání správních
deliktů ve třinácti případech výběrových řízení. Dle stěžovatele se
však nejednalo o pouhé upřesnění předmětu správního řízení, ale
o nezákonné zúžení trestního obvinění, a tedy i konkludentní
vyslovení neviny ke třinácti výběrovým řízením na stavební veřejnou
zakázku. Upřesněním předmětu správního řízení došlo dle
stěžovatele ke zkrácení stěžovatelových práv, když ve
13 prošetřovaných případech nebylo vysloveno, že stěžovatel zákon
neporušil. To mj. dle stěžovatele znamená, že nebyla vytvořena překážka
věci rozhodnuté a není tu překážka proti případnému opětovnému
vedení správního řízení žalovaným. Stěžovatel musel efektivně vést
obhajobu proti všem osmnácti případům, aniž by výsledkem bylo
deklaratorní zjištění ve vztahu ke třinácti případům, že se porušení
zákona nedopustil. Tím byl stěžovatel zkrácen v právu na spravedlivý
proces, a zároveň stěžovatel neměl jiný účinný prostředek ochrany
svých práv, které by mohl jako účastník řízení uplatnit.
KS usnesením stěžovatelovu žalobu odmítl. V napadeném usnesení zaujal KS
právní názor, že žalobce brojí proti jednomu z procesních úkonů
žalovaného v průběhu správního řízení, který je součástí
procesního postupu. Podle KS lze procesní otázky včetně zahájení a
vedení správního řízení zkoumat v rámci řízení o žalobě proti
konečnému rozhodnutí; je zde tedy jiná procesní cesta ochrany účastníka
správního řízení.
Posouzení věci NSS:
NSS konstatoval, že ochrany před nezákonným zásahem se může domáhat
každý, kdo tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech. V dané věci je
ovšem sporné, zda procesní úkon spočívající v upřesnění předmětu
správního řízení může být považován za nezákonný zásah. Podrobení
jednotlivých procesních úkonů přezkumu v rámci zásahové žaloby by
vedlo k extrémním důsledkům spočívajícím ve znemožnění řádného
průběhu takových řízení.
Dle dřívější judikatury NSS jednotlivé procesní úkony nelze považovat
za nezákonné zásahy a ochrany před nimi se lze domáhat jen v rámci
zkoumání zákonnosti vydaného rozhodnutí. Lze-li tedy předpokládat, že ve
správním řízení bude vydáno rozhodnutí, pak v rámci žaloby proti němu
lze zkoumat i zákonnost správního procesu. Žaloba proti rozhodnutí je zde
tedy správnou cestou ochrany práv účastníka správního řízení.
Neobstojí názor stěžovatele, že zásahová žaloba mu na rozdíl od žaloby
proti rozhodnutí umožňuje dosáhnout stavu před úkonem. Shledal-li by soud
při přezkumu rozhodnutí nezákonnost v upřesnění předmětu správního
řízení zasahující zákonnost konečného rozhodnutí, pak by v tomto
směru při zrušení rozhodnutí zavázal správní orgán právním názorem
stejného dopadu. Vždy je tedy podstatné, zda se jedná o řízení, které
má být rozhodnutím ukončeno. Navíc soud v případě žaloby na ochranu
proti nezákonnému zásahu, v níž není požadována pouze deklarace
nezákonnosti zásahu, rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke
dni svého rozhodnutí (dle § 87 odst. 1 SŘS); v té době již bylo ve
věci vydáno rozhodnutí a možnost ochrany cestou žaloby proti rozhodnutí
byla tedy nezpochybnitelná.
Co se týká možnosti podání zásahové žaloby, tato je přípustná
v případech, kdy existuje vysoká intenzita zásahu do práv účastníka
řízení, ale zejména nejistota, zda řízení bude ukončeno žalobou
napadnutelným rozhodnutím. Tato nejistota je důvodem pro umožnění
zásahové žaloby, neboť jinak by mohla nastat situace, že by účastník
řízení zůstal zcela bez ochrany. Jinak je tomu však v případech, kde
výsledkem řízení je rozhodnutí; tam lze veškeré nezákonnosti postupu
napadnout v rámci žaloby podané proti rozhodnutí podle § 65 SŘS.
V daném případě byl upřesněn předmět správního řízení a
bezprostředně poté bylo vydáno sdělení výhrad, což je specifický
prostředek ve správním řízení vedeném ÚOHS (dle § 21b ZoOHS), který je
informací o shromáždění podkladů pro rozhodnutí a o jejich posouzení a
současně i signálem o blízkém vydání rozhodnutí ve věci samé.
Z odůvodnění:
V dané věci je […] sporné, zda […] procesní úkon spočívající
v upřesnění předmětu správního řízení může být považován za
nezákonný zásah.
Podrobení jednotlivých procesních úkonů přezkumu v rámci zásahové
žaloby by vedlo k extrémním důsledkům spočívajícím ve znemožnění
řádného průběhu takových řízení. […] Je pravdou, že existují
soudní rozhodnutí, která určitý postup či úkony správního orgánu
předmětem zásahové žaloby již učinila […] (např. daňová kontrola,
místní šetření v daňovém řízení, výzvy ke splnění určité
povinnosti). Všem těmto případům je společná nejen intenzita zásahu do
práv účastníka řízení, ale zejména nejistota, zda řízení bude
ukončeno žalobou napadnutelným rozhodnutím. Tato nejistota je důvodem pro
umožnění zásahové žaloby, neboť jinak by mohla nastat situace, že by
účastník řízení zůstal zcela bez ochrany. V daném případě byl
upřesněn předmět správního řízení a bezprostředně poté bylo vydáno
sdělení výhrad, což je specifický prostředek ve správním řízení
vedeném [žalovaným], který je […] signálem o blízkém vydání
rozhodnutí ve věci samé.
Lze-li tedy předpokládat, že ve správním řízení bude vydáno
rozhodnutí, pak v rámci žalob proti němu lze zkoumat i zákonnost
správního procesu.
[T]aková žaloba byla stěžovatelkou podána. Bude úkolem krajského soudu
v rámci tamního řízení o žalobě, aby se v mezích uplatněných
žalobních námitek zabýval zákonností procesního postupu včetně
dispozice žalovaného s předmětem řízení […].
Krajský soud v Brně (dále jen KS) se k této otázce vyjádřil
v rozsudku ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 62 Af 52/2016
Okolnosti:
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) povolil
svým rozhodnutím z roku 2014 spojení soutěžitelů UNIPETROL, a. s. a
ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s. Následně předseda ÚOHS zamítl rozklad podaný
žalobcem pro nepřípustnost, neboť dospěl k závěru, že žalobce není
účastníkem řízení a není tedy oprávněn proti rozhodnutí ÚOHS podat
rozklad. Žalobce následně podat žalobu ke KS v Brně.
Posouzení věci KS:
KS na prvním místě uvedl, že žaloba proti zamítavému rozhodnutí
o rozkladu je věcně přípustná, zejména však KS posuzoval, zda žalobce
byl účastníkem řízení o povolení spojení soutěžitelů, v němž bylo
vydáno rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů, které žalobce napadl
rozkladem. S ohledem na dřívější rozhodovací praxi NSS ve skutkově
i právně obdobných případech, žalobce nelze za účastníka řízení
o povolení spojení soutěžitelů považovat. Žalobce, který nebyl
účastníkem řízení o spojení, pak ani nebyl oprávněn proti rozhodnutí
o povolení spojení soutěžitelů podat rozklad. Předseda žalovaného tedy
postupoval v souladu se zákonem, pokud rozklad podaný žalobcem jako
nepřípustný zamítl.
Rovněž ZoOHS (v § 21a odst. 1) uvádí, že v řízení o povolení
spojení a v řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování
spojení jsou účastníkem řízení osoby, které jsou povinny podat návrh na
povolení spojení. V případě řízení o povolení spojení soutěžitelů
(dle § 12 an ZoOHS), pak mají postavení účastníků řízení toliko
spojující se soutěžitelé. Právě takovýto závěr je konstantně
přijímán odbornou veřejností i judikaturou.
Na zákonnosti napadeného rozhodnutí nemůže mít žádný vliv ani to, že
žalovaný rozhodl ve věci dříve, než vydal rozhodnutí o žalobcově
žádosti o nahlédnutí do správního spisu. Jelikož žalobce nebyl
účastníkem správního řízení o povolení spojení soutěžitelů, jeho
žádost o nahlížení do správního spisu tedy měla samostatný procesní
osud a nebylo potřebné čekat na vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti
o nahlédnutí do správního spisu.
Z odůvodnění:
[Přípustnost žaloby]
[J]edná se o žalobu podanou osobou k tomu oprávněnou […], neboť
napadeným rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí
žalovaného […]. Žalobce přitom účastníkem správního řízení
o rozkladu byl, neboť toto řízení bylo zahájeno na základě žalobcova
návrhu – rozkladu. Napadeným rozhodnutím, kterým předseda žalovaného
žalobcův rozklad zamítl jako nepřípustný, mohl být také žalobce
zasažen ve svých právech. Jeho rozkladu totiž žalovaný nevyhověl, ani se
jím věcně nezabýval […], ale zamítl jej jako nepřípustný
s odůvodněním, že žalobce nebyl […] účastníkem řízení o povolení
spojení soutěžitelů, a nebyl tak oprávněn rozklad proti rozhodnutí,
jímž bylo spojení povoleno, vůbec podat.
[Oprávnění podat rozklad]
[S]právní řád umožňuje podat odvolání toliko účastníkovi řízení.
[…] [I] možnost podání rozkladu je obecně vázána na postavení
účastníka správního řízení.
Podle § 21a odst. 1 ZOHS jsou v řízení o povolení spojení a
v řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení
účastníkem řízení osoby, které jsou povinny podat návrh na povolení
spojení. V případě řízení o povolení spojení soutěžitelů […]
mají tedy postavení účastníků řízení toliko spojující se
soutěžitelé.
[Ž]alobce, který nebyl účastníkem řízení o spojení, nebyl oprávněn
proti rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů podat rozklad. Předseda
žalovaného tedy postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobcem podaný
rozklad jako nepřípustný zamítl.
[Účastník řízení]
V případě řízení o povolení spojení soutěžitelů podle§ 12 a
násl. ZoOHS mají tedy postavení účastníků řízení toliko spojující se
soutěžitelé. Právě uvedený závěr, zaujatý již k ZOHS účinnému ve
znění do 31.8.2009, je přitom konstantně přijímán odbornou veřejností
i judikaturou.. […]
[Oprávnění podat rozklad]
… žalobce, který nebyl účastníkem řízení o spojení, nebyl oprávněn
proti rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů podat rozklad. Předseda
žalovaného tedy postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobcem podaný
rozklad jako nepřípustný zamítl. Za této situace se zdejší soud nemohl
zabývat v žalobě uplatněnými námitkami, jimiž žalobce věcně brojil
proti povolení spojení soutěžitelů. Na zákonnosti napadeného rozhodnutí
nemůže mít žádný vliv ani to, že žalovaný rozhodl ve věci dříve,
než vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti o nahlédnutí do správního
spisu. Nosný závěr, že žalobce nebyl účastníkem správního řízení
o povolení spojení soutěžitelů a jeho žádost o nahlížení do
správního spisu tedy měla samostatný procesní osud, totiž obstojí….
Krajský soud v Brně (KS) se k této otázce vyjádřil
v rozsudku, který odmítl žalobu společnosti UNIPETROL, která napadla
přípis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS),
že řízení o povolení spojení přechází do tzv. druhé fáze, jako
nezákonný zásah (rozsudek KS ze dne 7. 12. 2016, sp. zn.
29 A 87/2014).
ÚOHS posuzoval spojení soutěžitelů UNIPETROL a ČESKÁ RAFINÉRSKÁ,
spočívající v úplném převzetí kontroly ze strany společnosti UNIPETROL
(žalobce) nad společností ČESKÁ RAFINÉRSKÁ; podle
Úřadu se jednalo o změnu v kvalitě kontroly ze společné na výlučnou.
Poté, co ÚOHS dospěl k závěru, že by toto spojení mohlo vzbuzovat
vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže, informoval
žalobce o pokračování v řízení podrobným přezkumem dopadů spojení
v tzv. druhé fázi. Žalobce nicméně uvedl, že se o spojení nejedná a
že ÚOHS nebyl oprávněn posuzovat jeho dopady ve druhé fázi, ale měl
rozhodnout o zastavení řízení. Obrátil se proto na KS s žalobou na
ochranu před nezákonným zásahem, který měl spočívat v pokračování
v řízení. Pro úplnost se sluší doplnit, že ÚOHS následně spojení
povolil.
Podle KS by se sice v případě oznámení o pokračování řízení v tzv.
druhé fázi typově o nezákonný zásah jednat mohlo, v tomto případě se
však nejednalo o zásah nezákonný. Posouzení spojení je v kompetenci
ÚOHS a soud by do něj měl zasahovat jen v případě excesu; tak tomu však
v tomto případě nebylo, neboť postup ÚOHS byl podle KS přesvědčivě
odůvodněn. KS nadto doplnil, že tvrzení žalobce o tom, že se v dané
věci nejedná o spojení a že postup ÚOHS je tím pádem nezákonný
oslabuje fakt, že žalobce sám podal návrh na povolení spojení; pokud by
došel k závěru, že se o spojení nejedná, mohl návrh vzít zpět, což
by vedlo k okamžitému zastavení řízení.
KS konečně uvedl, že v případě rozsáhlých spojení je na
soutěžitelích, aby počítali s tím, že přezkum jejich dopadů může
trvat až 5 měsíců, a své podání s ohledem na to náležitě
načasovali.
Z odůvodnění
*[Ž]alobce včas podanou žalobou brojil proti oznámení o pokračování
v řízení […] vydanému dle § 16 odst. 2 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, a tím proti postupu žalovaného, jenž tím
„posunul“ řízení o povolení spojení soutěžitelů do tzv. druhé
fáze místo toho, aby ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení vydal
rozhodnutí o tom, že spojení nepodlého povolení žalovaného. Předmětná
transakce dle žalobce nebyla spojením dle § 12 citovaného zákona,
žalovaný proto k takovému postupu nebyl oprávněn.
[P]okračováním v řízení (a tím oddálením právní moci rozhodnutí
o povolení) dochází k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce,
ten je omezen ve svém právu podnikat a nakládat se svým majetkem.
Z právně teoretického hlediska by se mohlo jevit sporným, který z úkonů
žalovaného […] může být zásahem ve smyslu § 82 s.ř.s., tedy zda jím
může být oznámení o pokračování v řízení, či zda je takovým
zásahem až samo pokračování v řízení. […] Soud má […] za to, jako
o zásahu ve smyslu soudního řádu správního lze hovořit již o samotném
oznámení o pokračování v řízení dle § 16 odst. 2 zákona
o ochraně hospodářské soutěže. Jedná se o procesní úkon správního
orgánu učiněný v průběhu správního řízení, který však není
rozhodnutím, a teoreticky může ze shora uvedených důvodů zasáhnout do
veřejných subjektivních práv účastníka řízení.
Žalobce zastává názor, že daná transakce není spojením ve smyslu §
12 zákona o ochraně hospodářské soutěže […]. Tomuto tvrzení ovšem
ubírá na váze fakt, že to byl právě žalobce, kdo podal návrh na
povolení spojení. V případě, že návrh podal (třeba proto, že původně
posuzoval transakci jinak), má možnost vzít tento návrh zpět. V případě
zpětvzetí návrhu žalovaný nemůže pokračovat v řízení a toto musí
zastavit dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Soutěžitel může návrh podat z procesní opatrnosti […]. V takovém
případě musí nicméně čelit následkům svého podání – především
musí počítat s tím, že svým návrhem „vyzval“ žalovaného k tomu,
aby danou transakci posoudil, přičemž je zde „riziko“, že soutěžní
orgán bude mít odlišný právní názor. […] Takový postup je ovšem
zákonem předvídaný a soutěžitelům předem znám.
Soud si je vědom časového aspektu, na nějž žalobce upozornil. Zastává
nicméně názor, že u tak významných transakcí, jež žalovaný v daném
případě posuzuje, je otázka prodloužení správního řízení
o maximálně čtyři měsíce upozaděna, poměříme-li možný dopad těchto
transakcí na hospodářskou soutěž. Ostatně na tyto situace (hrozící újma
z důvodu opožděného uskutečnění transakce) pamatuje § 18 odst.
3 zákona o ochraně hospodářské soutěže, na jehož základě může
žalovaný udělit výjimku ze zákazu uskutečňovat spojení před právní
mocí rozhodnutí o povolení spojení.
Maximální délka správního řízení (pokud nastoupí i druhá fáze) je
pět měsíců. Je tedy v prvé řadě na soutěžiteli, aby ve svém postupu
zohlednil tuto možnou dobu trvání správního řízení a o povolení
požádal s dostatečným předstihem. Koneckonců, soutěžitelé, kteří
uskutečňují velké transakce v hodnotě několika miliard korun, jsou
nepochybně zvyklí na několikaměsíční procesy vyjednávání
o uzavírání smluv.
Primárně je k posouzení návrhu na povolení spojení povolán žalovaný
coby ústřední správní orgán chránící hospodářskou soutěž. […]
Soud zde musí být zdrženlivý a ochranu poskytnout jen výjimečně,
shledá-li zjevný exces v postupu žalovaného. V opačném případě by za
daných okolností nepřiměřeně zasahoval do činnosti žalovaného.
Zdejší soud je ovšem toho názoru, že o žádný takový exces v uvedené
věci nejde. Žalobce je bezpochyby významným soutěžitelem v petrochemické
oblasti. Sám [v žalobě] připustil možné splnění obratových
notifikačních kritérií (ostatně o jejich splnění neměl pochyb ani
v návrhu na zahájení řízení o povolení spojení dne 1. 8. 2014) a
podal návrh na zahájení řízení o povolení spojení. Žalovaný již ve
svém sdělení ze dne 8. 7. 2014 uvedl, že transakce dle jeho názoru
představuje spojení, neboť žalobce jí má získat 100 % základního
kapitálu společnosti ČRa a současně s tím i právo disponovat celou
zpracovatelskou kapacitou této společnosti. V napadeném oznámení
o pokračování v řízení pak žalovaný mj. konstatoval, že se jedná
o spojení spočívající ve změně kvality kontroly nad společností ČRa
ze strany žalobce ze společné (vykonávané se společností Eni) na
výlučnou. Vznikem výlučné kontroly ze strany žalobce pozbývá otázka
tzv. plné funkčnosti společnosti ČRa významu, neboť nadále bude
společnost ČRa součástí jediného podnikatelského uskupení, tj. jediného
soutěžitele, který bude schopen plně využít výrobní kapacitu ČRa […].
Argumentace žalovaného je nejen odůvodněná, ale zejména dostatečně
přesvědčivá […].*
Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci metodik k zadávacím řízením
podle ZZVZ vypracovalo podrobný metodický pokyn k aplikaci nových pravidel
upravujících změny závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku podle
§ 222.
V materiálu je mimo jiné uvedeno, že pro účely výpočtu hodnoty změn
podle § 222 odst. 4, odst. 5 a odst. 6 ZZVZ je na základě konzultací
s Evropskou komisí doporučen tento postup:
• Pokud změna spočívá pouze v rozšíření předmětu smlouvy na
veřejnou zakázku, je rozhodující cena přidaného plnění,
• Pokud změna spočívá pouze v zúžení (redukci) předmětu smlouvy
na veřejnou zakázku, je rozhodující cena nevyčerpaného plnění,
• **Pokud dochází ke změně části plnění předmětu smlouvy na
veřejnou zakázku (například výměna jednoho výrobku za jiný nebo
provedení stavebních prací jiným způsobem), je třeba zohlednit jak cenu
přidaného (nového) plnění, tak cenu nevyčerpaného (původního) plnění.
Půjde tedy o součet absolutních hodnot přidaného (nového) a
nevyčerpaného (původního) plnění.
**
Uvedený výklad je do značné míry překvapivý a z velké části nebyl
pravděpodobně zákonodárcem takto zamýšlen. V případě odstavců 4 a
6 lze nicméně tuto interpretaci v rámci eurokonformního výkladu zákona
považovat za relevantní (obě ustanovení hovoří o hodnotě „změny“).
Oproti tomu ustanovení pátého odstavce vztahuje limit k hodnotě
dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek, což podle mého
názoru není slučitelné s doporučeným výkladem (resp. pro tento výklad
ustanovení pátého odstavce dle mého názoru vůbec nedává prostor).
Je zřejmé, že uvedený přístup bude značně komplikovat
„matematiku“ aplikovanou při výpočtu limitů podle § 222, a to zejména
s ohledem na ustanovení devátého odstavce, který je třeba v rámci
výpočtů limitů změn podle odst. 5 a 6 zohlednit.
Metodiku lze nalézt zde: https://www.portal-vz.cz/…e-%C2%A7-222
Věděli jste, že v důsledku novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní
odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
(TOPO), která nabyde účinnosti dne 1. prosince
2016, se právnické osoby budou moci nově dopustit trestného činu
neoprávněného nakládání s osobními údaji?
Novela TOPO přináší, mimo jiné, koncepční změnu § 7, na základě
které se pozitivní výčet trestných činů, jichž se právnická osoba
může dopustit, mění na negativní výčet trestných činů, jichž se
právnická osoba dopustit nemůže. V důsledku této změny
dojde k rozšíření trestných činů právnických osob z původních
84 na cca 200, a to právě včetně § 180 trestního zákoníku – tj.
trestného činu neoprávněného nakládání s osobními
údaji (skutková podstata viz níže).
§ 180 Neoprávněné nakládání s osobními údaji
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí,
zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly
o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí
tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se
osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta
nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem
uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně
zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané
v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a
způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby,
jíž se osobní údaje týkají.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let, peněžitým trestem nebo
zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované
skupiny,
spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně
přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným
způsobem,
způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného
značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého
rozsahu, nebo
spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného
prospěch velkého rozsahu.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku vydaném pod sp. zn. 25 Cdo
1409/2015 dne 26. 7. 2016 dovodil odpovědnost zadavatele za škodu
způsobenou uchazečům zadávacího řízení, které zadavatel zrušil
vzhledem ke svému pochybení na základě § 84 odst. 2 písm. e) zákona č.
137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (nyní § 127 odst. 2 písm.
d) ZVZ).
Nejvyšší soud ČR dospěl mimo jiné k těmto závěrům:
„Zadavatel veřejné soutěže odpovídá za správnost a úplnost
zadávací dokumentace, proto při jejím zpracování musí postupovat
náležitě obezřetně a pečlivě. Za situace, kdy již při zveřejnění
zadávací dokumentace existuje objektivní skutečnost, na niž formulované
požadavky neberou zřetel, a uchazeči se účastní veřejné soutěže
v dobré víře ve správnost dokumentace, podle jejíhož obsahu postupují,
jedná se o pochybení na straně zadavatele. Jestliže podaná nabídka
uchazeče splnila předpoklady zadávacího řízení a byla úplná,
předčasným zrušením zadávacího řízení v důsledku pochybení
zadavatele při zpracování zadávací dokumentace se veřejná soutěž
nerealizovala a náklady uchazeče vynaložené na účast v ní se staly
zbytečně vynaloženými a představují tak skutečnou škodu. Zjištění,
zda by uchazeč byl vybrán jako vítěz a veřejnou zakázku skutečně
získal, není přitom z hlediska příčinné souvislosti
rozhodující.“
Jedná se tedy o odpovědnost za škodu odpovídající nákladům uchazeče
vynaloženým na účast v zadávacím řízení. Povinnost nahradit tyto
náklady má přitom zadavatel nejen vůči dodavateli, který se mohl stát
vybraným dodavatelem, nýbrž ve vztahu ke všem dodavatelům, jejichž
nabídka vyhověla zadávacím podmínkám.
Po několika letech měly soudy opět příležitost vyjádřit se k otázce
vertikálních dohod, konkrétně k určování cen pro další prodej (RPM).
V rozsudku ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 31 Af 13/2014
ve věci* CANDY* Krajský soud v Brně zopakoval, že tento typ
ujednání považuje za prakticky bezvýhradně zakázané. Jak se uvádí
v odůvodnění rozsudku:
„[Ž]alobce uzavírání dohod se svými obchodními partnery nijak
nepopíral a […] obsáhle osvětloval důvody, které ho k takovému
jednání vedly a které primárně spočívaly v jednání třetích subjektů
s cílem likvidace žalobce.
[J]ednalo [se] o tzv. vertikální dohody. […][P]ředmětem těchto dohod
byla cenová regulace, resp. stanovení minimálních, tzv. „férových“
cen.
Jakákoliv nucená, řízená unifikace cen a kontrola pevně stanoveného a
vynucovaného rozmezí pohybu ceny je nutně narušením volné hospodářské
soutěže“.
Krajský soud v Brně tak zachovává svůj dřívější přístup,
vyjádřený zřetelně např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2009,** sp. zn.
62 Ca 4/2007** ve věci Tupperware II*, ve kterém došel
k závěru, že podmínky pro vynětí dohod typu RPM ze zákazu není možné,
protože nepřinášejí výhody spotřebitelům:
„*Dohoda o určení ceny pro další prodej, byť tvořící součást
smlouvy o distribuci, jež ve svém celku některé „pozitivní efekty“
může přinášet, fakticky vylučuje soutěž uvnitř jedné značky ve
faktoru ceny a žádná přímá výhoda pro spotřebitele z ní
nevyplývá“.
V souvislosti se vznikem nového zadavatele odštěpením od stávajícího
zadavatelského subjektu vzniká celá řada otízek v souvislosti se
správným stanovením předpokládané hodnoty veřejných zakázek, na…
ÚOHS (dále jen „žalovaný“) posuzoval spojení
soutěžitelů UNIPETROL a ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, spočívající v úplném
převzetí kontroly ze strany společnosti UNIPETROL (dále
též „žalobce“) nad společností…
Nejvyšší správní soud se k této otázce vyjádřil ve svém
rozsudku ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 2 As 260/2016.
Okolnosti:
****ÚOHS (dále jen „žalovaný“) zahájil s několika
soutěžiteli, mezi nimi i se…
Nejvyšší správní soud dnes shledal důvodnou kasační stížnost
stěžovatelky FVE III Tuchlovice s. r. o. a zrušil rozsudek Krajského soudu
v Brně, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence na…
K Městskému soudu doputovala žaloba provozovatele FVE (Výrobce) na
zrušení rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce
(SEI), kterým SEI Výrobci uložila pokuta za správní delikt…
Okresní soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí č.j. 27 C
256/2015 – 205 potvrdil výklad, podle kterého nemusí výrobci energie
z obnovitelných zdrojů platit z lokální spotřeby žádný příspěvek…
ZVZ § 16: Stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek v souvislosti se vznikem nového zadavatelského subjektu odštepením od stávajícího
ZoOHS § 16: Co lze považovat za nezákonný zásah?
ZoOHS § 21b: Může být procesní úkon spočívající v upřesnění předmětu správního řízení považován za nezákonný zásah?
ZoOHS § 21a: Spojením dotčení soutěžitelé nemají právo podat rozklad proti rozhodnutí o povolení spojení
ZoOHS § 16: Odůvodněný přechod řízení do tzv. druhé fáze není nezákonným zásahem
ZVZ § 222: Metodický pokyn MMR k aplikaci nových pravidel upravujících změny závazků ze smlouvy
ZoOOÚ § 1: Trestní odpovědnost právnických osob za neoprávněné nakládání s osobními údaji
ZVZ § 127: Odpovědnost zadavatele za škodu v případě zrušení zadávacího řízení
ZoOHS § 3: Judikatura potvrzuje dosavadní přístup k určování cen ve vertikálních vztazích